Co by řeklo miminko, kdyby umělo mluvit

Co by řeklo miminko, kdyby umělo mluvit.

“Maminko, k čemu je tamto v rohu?” “To je postýlka, je celá pro tebe, v té budeš spinkat broučku. Vidíš ta krásná nebesa a ten kolotoč ti bude zpívat než usnes”, rozplývá se maminka. “A k čemu je tohle s těmi kolečky?” Ukáže do chodby. “To je kočárek, až půjdeme spolu ven, do toho tě uložím a budu tě v něm vozit, to se ti bude moc líbit, budeš spinkat a já se budu procházet v parku.” “A maminko, k čemu jsou tyhle lahvičky a ta věc v koupelně?” “Zlatíčko, to je šampón, mejdlíčko, mazáníčko, a vana přece s plátýnkem, v té tě budu koupat každý den před spinkáním.” “Aha”, říká děťátko. “A co je ta velká věc v ložnici maminko?” “To je kolébka, sluníčko, kdybys plakalo, dám tě do ní a budu tě houpat, to se ti bude moc líbit.” “A kde budeš ty maminko?” “Já tě přece budu houpat a budu vedle tebe srdíčko.” “Maminko, ale já to přece nepotřebuju, když budeš se mnou, nepotřebuju ani postýlku ani kolébku a ani kočárek, já chci být s tebou v tvém náručí a u tvého srdce, tam přece patřím a ty to víš. Vždycky jsi to věděla, že to tak je. Dopřej mi jen rychlou očistu mého zadečku, stačí obyčejnou vodou a co nejrychleji, abych bylo zase rychle zpátky u tebe, koupat se moc nepotřebuju, voda je prima, ale nemám se kde ušpinit, ani se nepotím, moje potní žlázy ještě nejsou vyvinuté, bohatě mi stačí udržovat v čistotě můj zadeček a genitálie. Koupel mi můžeš dopřát 1x týdně, když se mi to bude líbit tak třeba častěji. Když budu plakat, je to hlavně proto, ze nejsem s tebou, nemám žádné prdíky ani hlad a možná mi je zima, protože u tebe mi zima nikdy nebude. Nepotřebuju ani ty hračky, které mi ukazuješ, hračky jsou všude okolo, celý svět potřebuju prozkoumat, ale až na to budu připravené. Hračkami se stanou všechny věci co máme doma, v tvých šuplíkách v kuchyni a i v té komodě v obýváku a pak také venku, řekni to prosím i babičce, že je nemusí kupovat. A babičce také vyřiď, že si na sebe nešiješ bič, tím, že mne nosíš stále u sebe, řekni že je to tak příjemné pro nás pro oba a lhát nebudeš. Já za to budu tím nejspokojenějším miminkem pod sluncem a ty budeš vědět proč a budeš se jen usmívat, až se budou všichni divit, jaké mas zázračné dítě. To jen tenhle svět nabízí tyhle zbytečné věci a ty nejsou vůbec určené pro mne, ale pro tebe a pro dospělé, tobě se líbí, já potřebuju jen tebe a tvou blízkost, tlukot tvého srdce a tvůj dech a hlas a teplo tvého těla. Budeš dělat všechno jak jsi zvyklá, půjdeš nakoupit, aniž bys mne musela odložit, uvidíš ze je to velmi praktické, i vařit budu s tebou a třeba se starat i o staršího bráchu. Když budeš opravdu potřebovat udělat něco, že nemohu být s tebou, dáš mne na chvíli do jiné náruče, třeba do tátovy. V té nebudu ze začátku tolik spokojené, ale tu chvíli to vydržím. Musím poznat i jiné členy domácnosti, také se musíš někdy osprchovat, než se uložíš ke spánku po mém boku. Nebudu rušit tvůj intimní život, je to přirozené, mohu být u toho. Prakticky není místo, kam bys mne nemohla vzít s sebou. To je všechno zadarmo, nemusela jsi pořizovat všechny ty věci na odkládaní mne, bylo to zbytečné, ty věci mne budou od tebe odcizovat a já v nich nebudu nikdy šťastné ani když budou v nejkrásnějších barvách a v nejmodernějším kočárku. Dopřej mi prosím na tomto světě tvou blízkost a tvou náruč tak dlouho, jak to budu potřebovat, budeme si natolik blízcí, ze poznáš, kdy už to není potřeba. Já ti za to mohu slíbit, že se v tomhle světě neztratím, vždycky budu vědět kde mám domov, že jsi mne milovala a budu si jistý ve svých krocích, ať již povedou kamkoliv. Ale nebude to lehké, budeš mne často chtít odložit, protože budeš unavená, zamknout se do koupelny nebo někam utéct. Maminko, víš to, že jsem naprosto závislé na tobě, bez tebe nezmůžu vůbec nic, neumím ještě chodit ani mluvit. Jediné co umím je papat a plakat. Proto když mne odložíš do té studené postýlky, asi začnu plakat a budu plakat velmi žalostně a velmi dlouho, dokud se neunavím a neusnu z toho a pak se zase probudím a budu plakat znovu, protože neumím upozornit jiným způsobem ze jsem samo, ze mi není dobře a že chci být s tebou. Tobě bude můj pláč velmi protivný, bude v tobě vyvolávat pocit frustrace a třeba i vztek a možná si řekneš a teprve ho nechám, ať se vyřve. Tak se to přece dělává, nechá se vyplakat aby si zvyklo. A já si opravdu zvyknu, nic jiného mi nezbyde, po pár proplakaných dnech a nocích opravdu přestanu plakat a ty si konečně řeknes: “to je moje hodné ďeťátko” a budeš se radovat, jak jsi mne odnaučila plakat. Jenže se stane ještě jedna věc, přestanu mít v tobě důvěru, když nejmilovanejší a nejbližší můj člověk na celém světě nereaguje na moje volání a nechá mne samotné, jak mohu mít důvěru ve vás dospěláky? Zanechá to hluboké šrámy v mém srdíčku a nezapomenu to. Možná nezapomenu po celý můj život, jak už jsem jako velmi malé miminko muselo být samo ve tmě a ve strachu. Prosím tě maminko moje jsi to nejbližší, co na světě mám, není to zase tak dlouhá doba, kterou tě potřebuju opravdu blízko, několikanásobně ti to vynahradím svou samostatností, spontánností a upřímností, díky tomu dokážu veliké věci a budu šťastný po celý svůj život. Odvez všechny tyto věci z našeho domova, nos mne pod srdcem a hýčkej mne svou blízkostí, opravdu nepotřebuju nic víc. Tvoje ďěťátko”

Nedělejte ze svých dětí rozkošné opičky, šátkujte svá malá miminka, nebo je jakkoliv noste. Kontakt je absolutně nejprimárnější potřebou každého dítěte, dokonce ani hlad není tak trýznivý, jako samota a bezmoc Vašeho ďeťátka. Krom toho, nošení je důležité nejen z psychologického hlediska, ale také z fyziologického. Za odměnu poznáte skutečné mateřství a nepodmíněnou oboustrannou lásku.