„Karbanátky“ s kulatou rýží a dýňovou omáčkou

Moje malá 2,5letá dcera řekla, že chce přidat ještě „maso“, když je jedla. Tyto karbanátky ale viděly maso možná z rychlíku, neobsahují ani maso, ani jiné živočišné produkty. Na fotkách je mám ve dvou variantách. První je s kulatou rýží a dýňovou omáčkou, druhá varianta je pečená polenta a napařená zelenina. V obou případech a vlastně ve všech mých receptech je mléčně kvašená zelenina jako zdroj vitamínů, enzymů a „hodných“ bakterií.

Karbanátky:

1 hrnek jahel

1 hrnek červené čočky

malý trs hlívy ústřičné

česnek dle chuti, majoránka, sůl, pepř

hraška nebo pohanková mouka na zahuštění

Jáhly opereme a přivedeme k varu v dvojnásobném množství vody s trochou soli. Červená čočka se nemusí namáčet, přidáme ji opranou rovnou k jáhlám, uvaří se ve zhruba stejnou dobu a potřebujeme stejně spíše kašovitou konzistenci. Hlídáme směs a přidáváme vodu, pokud se vstřebá, ale přidáváme po troškách, abychom měli pořád spíš kaši. Vaříme na nízkém stupni doměkka zhruba 20 – 25 minut. Česnek si utřeme s trochou soli, pepře a majoránky klasickým způsobem nebo ve hmoždíři a přidáme ke směsi. Přidáme pokrájenou hlívu ústřičnou. Podle konzistence směsi teď přidáme hrašku nebo pohankovou mouku, můžeme přidat i jinou celozrnnou nebo bezlepkovou mouku (rýžovou, špaldovou, žitnou apod.). Ze vzniklého těsta tvoříme karboše a opékáme v pánvi po obou stranách.

Omáčka:

1/3 menší dýně

1 cibule

1 mrkev

sůl, voda nebo zeleninový vývar

Omáčku nikdy nevaříme do zásoby, uvařená zelenina se musí sníst hned a zbytek vyhodit, proto vaříme jen v takovém množství, které stačíme zkonzumovat.

Na trošce oleje si v kastrůlku zpěníme cibulku a hned přidáváme sůl. Až cibulka zesklovatí, přidáme pokrájenou mrkev a asi za 5 minut potom nakrájenou dýni. Mrkev potřebuje trochu delší tepelnou úpravu než změkne. Zalijeme vodou nebo vývarem a dusíme doměkka. Potom omáčku rozmixujeme ponorným mixérem a ihned podáváme. Kulatou rýži (nejlépe celozrnnou) uvaříme dle návodu se špetičkou soli. V druhé variantě je polenta, tady jsem použila hotovou koupenou polentu ve formě knedlíku, která se na opékání hodí víc, domácí polenta nemá většinou tak pevnou konzistenci, abych ji mohla krájet a opékat na pánvi. K polentě můžete zrovna tak použít dýňovou omáčku. Kvašená zelenina se hodí snad ke všem slaným pokrmům a je významným zdrojem vitamínu C i v zimě, kdy je ho nedostatek. Napařování zeleniny patří k velmi šetrným úpravám zeleniny, kdy se zachová nejen krásná barva, ale také více živin. Navíc zelenina projde tepelnou úpravou a nezatíží tolik naše trávení. Nepotřebujete k tomu žádné speciální vybavení, stačí kovový cedník nebo pařáček na knedlíky a kastrůlek s pokličkou. Pod cedník nebo pařáček dáte vodu a na pařáček zeleninu dle vlastní volby. Pak jen podle druhu zeleniny napařujete, brokolici stačí asi 10 minut, mrkvi a růžičkové kapustě trvá trochu déle než změkne. 

Závitky z rýžového papíru se soba nudlemi


Ingredience:

  • 1 cibule
  • 5ks žampionů
  • 1 mrkev
  • kousek bílého zelí a kousek červeného zelí
  • olej, sůl, pepř
  • jedno balení rýžového papíru
  • jedno balení soba nudlí
  • shoyu sojová omáčka, trochu citronové šťávy

Postup:

Soba nudle uvaříme dle návodu. Na Pánvi typu wok opečeme cibuli, přidáme žampiony, potom mrkev, nakonec zelí, osolíme, opepříme. Zeleninu přidávám v pořadí, které je pro mne přijatelné v délce úpravy jednotlivé zeleniny, žampiony potřebují delší tepelnou úpravu, tak je dávám jako první. Směs zeleniny osolíme a opepříme a přidáme do ní uvařené nudle. S rýžovým papírem je zajímavá práce, někdo ho celý namáčí do vody, někdo ho jen potře na prkénku vodou a dále pracuje s mokrýma rukama. Směs balíme do rýžových plátků papíru a skládáme na tác vedle sebe, pozor papír lepí, může se stát, že se Vám závitky přilepí jeden k druhému a pak se těsto potrhá a směs vysype. Hotové závitky opékáme na malém množství oleje na pánvi ze všech stran. Omáčku shoya si trochu naředíme vodou a přidáme citronovou šťávu, do té si pak namáčíme závitky.

Je tu opět spousta zeleniny, takže můžete s tímto receptem experimentovat a přidat si zeleninu, která Vám vyhovuje, totéž nudle, do závitků se obvykle dávají tenké rýžové nudle. Já jsem chtěla změnu, proto jsem dala soba nudle. Masožravci mohou přidat masovou směs, sýr, vejce, do závitků můžete zabalit prakticky cokoliv. Místo žampionů se dá použít jidášovo ucho, nebo sezónní naše české houby, zbyly Vám v lednici luštěniny, přibalte je do závitků, rýži apod.

 

Je to v jídle

Je to v jídle

Slyšíme to ze všech stran, jezte zdravě, jezte hodně zeleniny, ovoce, luštěnin, obilovin, cereálií a ořechů, vynechejme cukr, bílou mouku, živočišné potraviny, sádlo, jezme méně masa. Návod zná kdekdo. Málokdo se však podle toho řídí. Proč tomu tak je??

Proč je tolik odvětví rádoby zdravé výživy…taková ta nejběžnější… vegetariánství, veganství, raw strava, keto dieta, oddělená strava, různé půsty a detoxy, jarní, podzimní, nutridrinky, doplňky stravy….a mohla bych pokračovat a pokračovat dále a dále. Ruce na srdce, která žena by nechtěla mít štíhlou postavu aniž by musela trpět hlady nebo si ničit zdraví a zažívání různými šílenými a méně šílenými způsoby? Nehladovět a zůstat fit a ve formě? Jde to! No a opravdu to není drahé a není to ani složité, stačí se vrátit pár desítek možná stovek let dozadu a začít do dělat tak, jak to dělali naši předci. Naše prapraprababičky v naší zemi, přirozeně, den za dnem, týden za týdnem a ročním obdobím.

Ani žádné supermoderní zařízení kuchyně samo od sebe zdravě uvařit nezvládne.

Ano, máme jinou dobu, máme pohodlné domácnosti, supermarkety nabízí všechno různé zboží každou roční dobu, jahody v zimě, banány v létě, máme všeho hojnost a dostatek. Máme lednice, mrazáky, různou kuchyňskou techniku, elektrické spotřebiče, vařiče… a mohla bych napsat ještě spoustu řádků nebo stránek…Bohužel to nevyužíváme ke prospěchu svému, ale většinou se bezmyšlenkovitě tláskáme. Používáme polotovary, chemické konzervanty, geneticky modifikované potraviny, rafinované potraviny, vysoce průmyslově zpracované potraviny a potom jdeme k lékaři, aby nám pomohl s našemi problémy, za které si můžeme sami. A užíváme léky a vůbec nás nenapadne, že tím vše jen zhoršujeme a že tahle cesta vede do pekel.

Jak to tedy dělali ti naši předkové, ze neměli ty civilizační choroby? Ale oni je také měli, ano, ale ne v takové míře. Také lidi bylo méně, když dnes někdo zemře na rakovinu, tak se nad tím ani nepozastavíme, běžná věc… infarkt… běžná věc… cukrovka… normálka už i u dětí.

Proč když jsou plné lékárny léků, které mají lidem pomoci je pořád tolik nemocí??

Ráda se dívám na pohádky, naše české pohádky a taky předválečné, poválečné a historické české filmy. Tam se můžeme inspirovat kuchyní našich předků 😁, všimli jste si jak třeba Dana Medřická v klasické černobílé překrásné pohádce o Popelce dává svému muži dřevorubci takovou tu šlichtu ničemu nepodobnou na talíř? Jinou šlichtu jsem viděla ve filmu Želary s Aňou Geislerovou, také dávala svému muži na talíř krásnou “šlichtičku”. Co asi obsahovala taková šlichtička, když ten dospělý, devadesátikilový chlap z ní musel fungovat celý den? Řekla bych, že to byla nějaká směs uvařených luštenin a obilovin v nějakém poměru. V tomhle filmu to tedy nežral ani pes 😁, ale to je teď vedlejší.

Nevím proč jsme my “moderní lidé” dospěli k názoru, že potřebujeme spoustu bílkovin, abychom přežili nebo mohli vůbec fungovat. Kdy nastala ta doba, že jsme začali konzumovat velké množství živočišných produktů denně a ne jen denně, ale dokonce i několikrát za den? Snídaně “bum” chleba se šunkou. Oběd “bác” tam flákotu s bramborem, věceře, párky, vejce, flákota.

K tomu také konzumujeme velké množství mléčných výrobků, nedovedeme si ani představit, ze bychom neměli dát dětem jogurt, sýr, mléko atd. k svačine. Když o tom někde mluvím, většinou si lidé klepou na čelo, co jiného mají asi dát dětem k svačině?

Je opravdu těžké opustit dav a začít to dělat jinak. Proč to dělat jinak, když to většina lidí bude dělat pořád stejně? Kde bere kráva bílkoviny, když nejí maso a má přesto 400 kilo?

Já nemám ráda škatulkování, takovéto označování, jee jo tu znám, to je veganka, nebo vegetariánka, nebo ta nejí maso. Jo ty jsi ta bio matka… ty žereš ty kořínky, dej si maso, chudáci děti, ty jim ani nic nedopřeješ… atd. 😁tohle slyším opravdu všude, často a pořád a také se bez svojí doma připravené stravy málokde najím.

Tak prosím, abych to vysvětlila, nejsem ani veganka, ani vegetariánka, ani raw a ani bio matka a už vůbec se neživím kořínky. A dětem dám klidně párek, pokud bude opravdu kvalitní, nebo mají rády pizzu, samozřejmě jsou to děti, takže mají rády sladké. Jde o to, že jim to všechno nedávám částo a pokud to jde, hledám vždycky nejvhodnější alternativu. Nejvíc vhodná alternativa je, že co se dá vyrobím doma z nejhrubších možných surovin.

Náhražky nemají v naší kuchyni co dělat.

Příklad, peču chléb, mám možnost koupit mouku, nebo mohu umlít mouku z obilí, tak samozřejmě vyberu druhou možnost a mám hnedle “prvopotravinu”, kterou jsem viděla v nejsurovějším možném stavu a vím tedy, že mouka bude čerstvě umletá z celého zrna, bude tedy 100% celozrnná. Z takové mouky potom upeču dětem skvělý kváskový chléb, o kterém budu přesně vědět, co v něm je. Nemůže se mi tedy stát, že koupím chléb, který bude označen jako kváskový, ale ve finále bude obsahovat droždí, rafinovaný cukr, rafinovanou sůl, jakousi látku zlepšující mouku (ani přesně nevím, co to je, ale na obalech s chlebem je to napsané) a jiné a jiné.

To jsem jen chtěla vysvětlit princip mého tvoření a vlastně toho, o čem je tu řeč a to vrátit se k základům a vrátit se k základním potravinám, začít vařit a vyrábět dobroty o kterých nemáme ani zdání.

Ze začátku nám tyto potraviny nebudou chutnat, jsme zvyklí na chemické chutě, na všudypřítomný cukr (cukr = problém číslo 1 !!), sladkosti doma vytvořené budou jaksi málo sladké, bude to velký nezvyk. Je to tím, že ani nevíme, jak co chutná a voní. Máme oplatku… energii sbalenou na cesty… arašídovou… , která arašídy vůbec neobsahuje, pouze aroma! Když si upeču sušenky doma, dám si tam skutečné ořechy, skutečné potraviny, ne jen náhražky, aromata a CUKR.

Oni už ani ty CUKRovinky neobsahují skutečný cukr 😁! Oni obsahují glukózo-fruktózový sirup. Copak to je, to musí být nějaká mňamka, vždyť přece glukóza a fruktóza je přírodní cukr z ovoce!!  Blaf,  “chemickej koktejl” a proč to všechno? Prachy, ušetřit co nejvíc peněz a  nekde je vydělat, byznys. Potřebujeme  přece nemocné lidi, farmaceutika je jeden z největších byznysů vůbec, bez toho se svět neotočí.

Naše babičky věděly o vaření své…

Naše prabáby to možná nevěděly, že ta šlichta je pro nás to nejlepší, že ta kejda na talíři bude jednou označena za makrobiotickou stravu. Možná toužili po vdolcích z bílé mouky, a vepřové pečínce, ale my už to naštěstí víme. Krom toho naše praprabáby měly jiný životní styl, neproseděly půl dne u PC a taky prádlo musely prát v rukách, nádobí umývat ručně, topit v kamnech a to dříví se také samo nenaštípalo. Děcka neměly papírové plenky, kojily se do narození dalšího.

Ti chudší byli závislí na svých políčkách, aby se jim urodilo a někdy ani nemohli chovat hospodářská zvířata, protože by je neuživili, takže maso bylo vzácné stejně tak máslo, vejce a mléko. A také se s nimi tak zacházelo, maso 1x týdně jestli vůbec, drzěly se dlouhé půsty, slovo advent všichni známe, spojujeme si jej s Vánoci, ale je to prostý předvánoční půst. Potravinami se v zimním období muselo šetřit, aby do jara bylo co jíst. Totéž čtyřicetidenní postní doba předvelikonoční, počínající popeleční středou a konče 9 dní před Velikonocemi, domácnosti musely šetřit potravinami. Jedlo se skromně, obilí, hrách, kysané zelí, sušené ovoce pro děti místo sladkostí a zelenina, která vydrží v zimě ve sklepě (řepa, tuřín, zelí, kořenová zelenina apod.) nebo kysané zelí a samozřejmě obilí a luštěniny. V bohatších rodinách mívali o nedělích maso.

Dnešní doba, přejídáme se živočišnými potravinami, obezita je na vzestupu, obézní jsou malé děti, muži, mladé ženy, nikomu to nepřipadá divné? Vznikají nové názvy chorob, občas mě nějaká překvapí, protože vůbec nevím, co to je. Všeho je dostatek, na dětských hřištích se válejí pytlíky od chipsů, bonbonů, plechovky od komerčních energetických nápojů, je zakázané pěstovat konopí na léčebné účely, ale není zakázané prodávat dětem cukr a energeťáky. Domácí léčitelé a bylinkáři jsou podezřelí a utlačovaní, ale cigarety a alkohol jsou volně k prodeji a největší drogy jsou běžně dostupné v lékárnách v podobě léků. U pokladen cukrovinek až zrak přechází, těžko tomu odolat, kterou si vybrat? Vydělávat na nevinnosti našich nejdražších, nejmladších a nejzranitelnějších je opravdu neetické.

K tomu, abyste to začali dělat jinak nepotřebujete žádné speciální vybavení ani umění. Změní se jen způsob Vašeho nakupování a tím i obsah hrnců, které budou bublat na sporáku. A i v obchodech ušetříte spoustu času a energie, projít všemi těmi regály a chlaďáky musí byt velmi časově a energeticky náročné. Bude jich stačit jen pár se základními surovinami – ovoce se zeleninou, obiloviny a luštěniny, semínka a ořechy. A všechna zdravá a plnohodnotná jídla vytvoříte z těchto SUROVIN. Dobře všechna teda ne, některé věci v obchodech neseženete, ale je jich dostatek v e-shopech a v krámcích se zdravou výživou. Pro začátek bude supermarket stačit, než začnete třeba nakupovat BIO potraviny, navštěvovat farmářské trhy, pěstovat si svou zeleninu a dále experimentovat.

V jednoduchosti je síla

Co se týče vaření, opět žádná věda, uvařit obiloviny a luštěniny dovede každý, většinou se to dělá samo. K tomu si připravit různými způsoby tepelně upravenou zeleninu, trochu syrové a hromádku kvašené. Tu mám ve svých receptech.

Úplně nejvíc nejlepší kniha o makrobiotickém vaření je od doktorky Strnadelové a je volně ke stažení na portálu “ulož to”. Tam jsou dopodrobna vysvětleny největší chyby, kterých se člověk ve stravování dopouští a jsou tam také vypsané suroviny z kterých je vhodné vařit a to i podle ročního období, zdravotního stavu, v těhotenství apod.

Dělá mi dobře jednoduchá plnohodnotná strava založená hlavně na rostlinkách s minimem živočišných produktů.

Já osobně se stále učím, vlastně jsem se učila vařit 2x. Jednou běžně, klasicky jídla jako knedlíky s omáčkou (rajskou, svíčkovou, znojemskou, koprovkou atd.), řízky, bramborové saláty, pečená masa… minulost. Teď vařím jinak a co vím, že u toho zůstanu až do smrti, dělá mi dobře jednoduchá plnohodnotná strava založená hlavně na rostlinkách s minimem živočišných produktů.

Teď někteří odešli… jeé to jste měli říct hned, že jste vegani… ale já nemám rada škatulky… A také nikoho nepřesvědčuji, že jíst maso je špatné a že jíme příliš mnoho masa a mléčných produktů.

Nabízím zde způsob stravování, který léčí nemoci a také nadváhu a obezitu a učí nás soucitu ke zvířatům a k přírodě. My lidé už nejsme lovci, když jsme byli lovci, jedli jsme maso, protože jsme nic jiného neměli a neuměli. Dnes jdeme lovit maso do supermarketů, velmi pohodlně si ho odnášíme naporcované a vykostěné v našich nákupních taškách a doma ho následně zpracováváme. Vůbec jsme to zvíře neznali, nevíme, jestli před smrtí trpělo, jak bylo staré, máme k němu vztah pouze jako k flákotě.

Ale už spoustu tisíců let jsme zemědělci, dokážeme zpracovávat půdu méně či více vhodnými způsoby a ta nám dává obživu. Dokáže uživit všechny lidi na planetě a ještě mnohem víc. Místo toho pěstujeme obilí a krmíme s ním “flákotu”. A flákota samozřejmě spotřebuje velké množství rostlinných produktů a ubývá země, kde dřív byly lesy a močály a nahrazují ji další pastviny a také pole pro obživu flákot, tedy dobytka. Všechno má spojitost se vším. Kdyby si každý člověk na zemi dal maso pouze 1x v týdnu jak to bylo dřív běžné, ubylo by skleníkových plynů, které se produkují živočišnou výrobou, ale i mnoho jiných problémů a problematik.

V jiných oborech by to bylo kontraproduktivní, třeba v lékařství. Lékaři by neměli koho léčit, ubylo by infarktů, kardiovaskulárních onemocnění, obezity a diabetu. Bylo by třeba méně psychologů a psychiatrů, někteří lidé by přišli o práci, třeba řezníci.

Jednoduše jíst více rostlinných produktů a méně živočišných má velký smysl nejen pro nás samotné, ale i pro celek, lidstvo a naši planetu, pro budoucnost našich dětí.

Pickles

Fermentovat se dá ledacos, mouka, luštěniny, müsli, mléko, ale také zelenina. Když zfermentujete zeleninu, vznikne pickles, kimči, kvašáky, každý tomu říká jinak. Ale jde o bakterie mléčného kvašení, takže způsob výroby je stejný. V dřívějších dobách se zelenina kvasila z důvodu jejího uchování na zimu, kvašením se konzervovala. Dnes sice máme čerstvou zeleninu v kteroukoliv roční dobu k dispozici, fermentovaná zelenina má však příznivé účinky i na náš organismus, především je skvělá pro zachování střevní mikroflóry. Ale obsahuje také mnoho vitamínů, minerálů, enzymů a probiotik, které zkrátka přispívají ke zdravému životnímu stylu a k celkové vitalitě. Její výroba je přitom velice snadná a celý proces „kvašení“ se tak nějak děje sám, bez našeho přičinění.

Fermentovat můžete jakoukoliv vaší oblíbenou zeleninu, některé druhy jsou vhodnější, jiné méně. Nejznámější je kysané zelí, klasická pochoutka plná vitamínů, kterou vozili na lodích námořníci, aby neonemocněli kurdějemi, nemocí z nedostatku vitamínu C.

Moje nejoblíbenější fermentovaná zelenina se skládá z:

2 středně velké hlávky čínského zelí

1kg mrkve

1/2kg lahůdkové cibule

1 hlava českého česneku

1 velká bílá ředkev

sůl (20g/1kg zeleniny) nejlépe mořská

Zvážíme si zeleninu, kterou chceme naložit a podle toho si odměříme sůl, kterou si připravíme stranou. Čištění a krájení zeleniny je na celém procesu to nejzdlouhavější, začínám mrkví, kterou si nejdříve očistím a poté ji škrabkou naškrábu na takové dlouhé tenké plátky, lze ji ale i nakrájet třeba na tenká kolečka. Lahůdkovou cibulku krájím celou, její bílou i zelenou část, odkrajuji pouze uschlé nebo jinak nevzhledné konce. Česnek oloupu a krájím na tenké plátky, čím více česnek rozdrtíte, tím více bude zelenina česnekem „vonět“. Ředkev dělám rovněž škrabkou nebo také na kolečka, jak komu vyhovuje. Když je zelenina takto pokrájená, již ji jen prosolím připravenou solí v nějaké nádobě a promísím. Nechám hodinku nebo dvě odstát, zelenina zatím pustí šťávu. Ještě se mi nestalo, abych musela dolévat vodu, vždy pustí šťávy naopak přebytek. Jakmile zelenina pustí šťávu, čistýma rukama ji natlačím do sterilní nádoby, nejlépe kamenné nebo skleněné, kde ji hodně umačkám a zeshora zatížím opět něčím sterilním, může to být cokoliv, sklenice plná vody, závaží k tomu určené, existují i kvasící soudky, kde je k tomu přizpůsobené víko. Důležité je, aby byla zelenina v nádobě stlačená a zcela potopená za minimálního přístupu vzduchu. Takto nechám zeleninu při pokojové teplotě stát 4-6 dní (v létě kratší dobu, v zimě delší) a potom přesunu do chladu tak jak je, nebo přendám do menších sklenic. Zelenina Vám vydrží velmi dlouho, nekazí se, ale zraje. Někdy se nahoře vytvoří bílý povlak, který ve většině případů není na závadu, ale zelenina může samozřejmě i zplesnivět.

Jak jsem psala, kvasit se dá leccos, červená řepa, cuketa, rajčata, papriky, okurky, kořenová zelenina, ředkvičky atd. Tento recept je základní, kde je pouze zelenina a sůl, v Koreji je v každé domácnosti „Kimči“, to je též kvašená zelenina, ale většinou bývá dochucena různým kořením, chilli, zázvorem, paprikou, rybí omáčkou, medem, sezamem a jinými ingrediencemi.

Rýže s houbami z jedné pánve

Sezóna hub v plném proudu, rychlovka jako hrom, večeře za chvilku na stole a ušpiněná pouze jedna pánev!

Co budeme potřebovat:

1/2kg čerstvě nasbíraných lesních hub, nejlépe směs hříbků, křemenáčů, klouzků, kozáků atd.

1 velkou cibuli

200g čerstvých zelených fazolových lusků

200g neuvařené rýže dle vlastní volby (já použila parboiled, ale pouze vyjímečně)

stroužek česneku

olej, sůl, pepř, kmín a voda nebo zeleninový vývar na podlití

Postup:

na pánvi typu wok opečeme cibulku na troše oleji do zlatova, přidáme pokrájené očištěné houby. Houby není třeba umývat, mají dostatek vody i bez toho, stačí z nich sundat nečistoty v podobě jehličí, lístků a hlíny. Houby osolíme a pokud nepustí dostatek vody, maličko je podlijeme a dusíme pod poklicí doměkka (asi 15min.) Poté odkryjeme a přidáme nakrájené fazolové lusky a rovnou bez pardonu nasypeme suchou rýži. Pokud se bojíte mastku z nepropláchnuté rýže, použijte rýži v bio kvalitě. Rýži pěkně zamícháme do směsi, aby se nám všechna zrnka obalila, přidáme pepř a kmín a dolijeme vodou nebo vývarem. Přikryjeme opět pokličkou a necháme rýži, aby vstřebala voňavou šťávu z hub a koření. Kontrolujeme, zda nechybí voda. Jakmile rýže vstřebá všechnu vodu, okusíme, zda je al dente, přidáme utřený česnek, odstavíme ze sporáku a necháme ještě česnek spařit pod pokličkou v horkém pokrmu.

O houbách se ví, že jsou těžce stravitelné, vlastně vůbec nejdéle – až 8 hodin, je to tím, že obsahují mnoho vlákniny. Ale takové jídlo okolo 6h večerní Váš spánek nijak nezatíží, rýže se zeleninou naopak pokrm odlehčí. Lesní houby nejsou úplně vhodné pro malé děti asi do 3 let, ale ony to moc dobře vědí, proto houby většinou instinktivně nekonzumují. Možná i Vy si pamatujete z dětství, že jste houby sice rádi sbírali ale méně rádi již jedli. Děti si houby z jídla vyberou a mají pouze rýži se zeleninou, která je houbami a jejich vůní stejně nasáklá, takže nemusíte vařit zvlášť pro ně.

Omáčka z patizonu a červené řepy

Jestli nějakou zeleninu opravdu nemusím, je to červená řepa. Ale protože vím, jak mnoho cenných látek obsahuje (vitaminy B,C, dále vápník, hořčík, selen, železo, draslík, zinek, kyselinu listovou atd.)  snažím se ji dávat alespoň do vývarů nebo zakamuflovat do nějaké omáčky, jako je právě tato. Nedávám ji do omáčky moc jen tak, aby chytila krásnou červenou barvu a chuťově ji tam ani nepoznám.
Omáčka je univerzální, vypadá jako rajčatová, dá se použít k těstovinám, polentě, obilným knedlikům, rýži aj. Já jsem dnes zvolila rýžové nudle protože těmi nic nezkazím a děti je milují. Navíc pokrm zůstane bezlepkový.

Ingredience:

1 cibule

1/2 menšího patizonu

1/2 menší červené řepy

1 stroužek česneku

1 mrkev

sůl, pepř, olej, tymián, zeleninový  vývar nebo vodu, lžičku umeocta (nebo jablečného, vinného, rýžového aj.)

postup:

Na oleji opečeme cibulku, přidáme pokrájenou červenou řepu nejdříve, protože ta se nejdéle vaří. Za chvíli přidáme patizon, osolíme, opepříme, podlijeme vývarem a dusíme zeleninu doměkka. Nakonec přidáme špetku tymiánu, ocet, utřený česnek a jen krátce obvaříme palčivou chuť česneku. Já musím omáčku rozmixovat, protože jinak by ji děti nesnědly 😁, ale pro sebe bych si ji klidně nechala s kousky zeleniny

Zeleninová omáčka na ovesné smetaně s tofu

Tato omáčka může klidně suplovat klasickou smetanovou omáčku ke svíčkové, ale je celá veganská a zjemněná pouze rostlinnou smetanou. Můžete ji podávat s nějakou alternativou obilného knedlíku nebo klidně s rýží či těstovinami. V tomto případě jsem k ní jednoduše opekla na pánvi pár plátků tofu a jídlo bylo na stole.

Ingredience:

1 cibule

2 mrkve

1 petržel

rostlinnou smetanu ze zdravé výživy nebo doma vyrobenou

sůl, pepř, mleté nové koření, kousek bobkového listu, olej, voda nebo zeleninový vývar, šťáva z citronu

1 kostka přírodního tofu nejlépe v bio kvalitě

Postup:

Na oleji zpěníme nakrájenou cibuli, přidáme ostatní nakrájenou zeleninu a koření podle chuti, podlijeme vodou nebo vývarem a podusíme doměkka. Když je zelenina měkká, pokusíme se vyjmout všechen bobkový list a omáčku rozmixujeme, dochutíme citronovou šťávou a zjemníme ovesnou nebo jinou smetanou.
Tofu nakrájíme na plátky a opečeme po obou stranách do zlatova.

 

 

 

Guláš z kysaného zelí s kroupovými knedlíky a tempehem

My tomu doma říkáme “Segedín”, ale nechci nikomu krást autorská práva 😁, proto jen guláš z kysaného zelí.

Ingredience:

Knedlík:

1 hrnek ječných krup (jde to i z těch velkých)

1 hrnek rýžové, jahlové nebo pohankové mouky

sůl voda

Guláš:

1 velká cibule

trochu mouky dle vlastní volby na zahuštění

500g kysaného zelí

pepř, sůl, sladká mleté paprika, bobkový list

2 dcl sojová nebo ovesná smetana

olej, zeleninový vývar nebo voda

 

postup výroby knedlíků:

Opět jednoduché, kroupy si předem namočíme , klidně přes noc, ale jdou vařit i bez předešlého namočení, uvaříme v té samé osolené vodě doměkka, klidně můžeme trochu rozvařit. Nejlépe se pracuje, když se veškerá voda vyvaří a nemusíme už ji slévat. Do uvařených krup přidáme mouku, nebo směs muk, já dala jahlovou a rýžovou. Vytvoříme tvarovací těsto, které se lepí na ruce, ale pomoučněnými rukami to jde dobře. Vytvoříme noky nebo knedlíky, které uvaříme v osolené vodě, než nám vyplavou na hladinu, trvá to asi 10 minut.

Guláš:

Na oleji zpěníme cibulku, přidáme koření, ale dáme pozor, abychom ho nepřipálili, osolíme, přidáme mouku a vytvoříme takovou kořeněnou jíšku, základ. Do tohoto základu si přidáme vývar nebo vodu a pokrájené zelí, povaříme pouze krátce, zelí není potřeba dlouho vařit. Nakonec když už se guláš nevaří, přidáme rostlinnou smetanu. Podáváme s kroupovým knedlíkem a opečeným tempehem. Tempeh se dá opéct už na cibulce, když děláme guláš, ale nám chutná více když je opečený zvlášť.

“Cukeťáky”

Tyto bezlepkové vegan cuketové placky jsou zase velmi rychle hotové a nijak Vás nezatíží, ač se zdá že jsou smažené.
Budeme potřebovat:

750g cuket

1 hrnek pohankové mouky

1 stroužek česneku

sůl, kmín, pepř, bazalku

olej na smažení

Postup: cukety zbavíme slupek a nastrouháme na hrubém struhadle. Osolíme a chvíli necháme odstát. Cukety nám pustí vodu, kterou však zbytečně nesléváme. Viděla jsem recepty, kde se voda z cuket slévala a pak následně doplňovala vodou, protože těsto bylo moc husté. Nač se zbytečně zbavovat hodnotné šťávy a poté ji nahrazovat vodou?
Přidáme mouku, utřený česnek, pepř, kmín a čerstvou nebo sušenou bazalku a zamícháme. Lidé dávají do různých pokrmů vejce, aby jim “to” drželo pohromadě… je to nesmysl… pohanková mouka nebo i jiná odvede stejnou práci a pokrm zůstane lépe stravitelným.
Na pánvi si rozpálíme kapku oleje, můžeme  použít i pánev na lívanečky. Na rozpáleném oleji pak opékáme placičky o velikosti jakou uznáme za vhodné. Výtečně chutnají s pickles nebo kimči.

Omáčka z dýně hokaido

Velmi jednoduchá a rychle hotová omáčka bez lepku, přirozeně zahuštěná pouze rozmixovaním obsažené zeleniny. Věřte nebo ne, moje děti by nikdy vařenou cibuli, mrkev petržel nebo dokonce dýni nesnědly 😁, ale v této omáčce ji snědí, ani o tom nevědí.
Budeme potřebovat:

1 cibulku

1 mrkev

1 petržel

kousek dýně hokaido (může být i jiná)

stroužek česneku

lžíci oleje

špetku soli

vodu

postup: na oleji osmahneme cibulku a přidáme ostatní nadrobno nakrájenou zeleninu kromě česneku. Osmahneme, podlijeme trochou vody, osolíme a podusíme pod pokličkou doměkka asi 10 minut. Nakonec přidáme utřený česnek a už jen krátce povaříme. Celou směs rozmixujeme třeba tyčovým mixérem a je hotovo.
Já jsem k tomu dětem uvařila cizrnové těstoviny napůl s rýžovými a kompletní jídlo bylo na světě. Ale dá se konzumovat s jakoukoliv obilovinou i luštěninou, opečeným tempehem, tofu, aj.